Aleš Brázdil
Aleš Brázdil patří k výrazným osobnostem současné české malby, v níž propojuje fascinaci digitálním obrazem, vizuální pamětí a emotivní silou malířského gesta. V letech 2003–2009 studoval na Akademie výtvarných umění v Praze v ateliéru tradičních malířských technik – Malba IV pod vedením profesora Zdeněk Beran. Jeho tvorba vychází z nalezených vizuálních fragmentů — reprodukcí, fotografií či záběrů z videí — které autor znovu interpretuje prostřednictvím malby. Inspiraci čerpá z rozmanitých kulturních vrstev, od hudební scény přes estetiku hororu až po motivy intimity a erotiky. Charakteristickým prvkem jeho práce je atmosféra vizuální nejistoty, napětí a latentní iritace, která diváka vtahuje do prostoru mezi realitou a vzpomínkou. Brázdila dlouhodobě fascinuje fenomén obrazů „uvězněných v čase“ tzv. digitálních stop a zapomenutých momentů, které přetrvávají v prostředí internetu a sociálních sítí. Tyto anonymní a často přehlížené vizuální situace autor vnímá jako „vizuální vraky“ čekající na své znovuobjevení. Právě z nich se následně rodí nové malířské narativy. Jeho ranější tvorba byla charakteristická temnější monochromní polohou blízkou estetice „painting noir“, založené na jemných přechodech a iluzi rozostřeného obrazu. Postupně však autor přešel k intenzivnější práci s barvou, která do jeho maleb vnáší větší expresi, emocionalitu i fyzickou energii. Precizní iluzivní malba se v jeho současné tvorbě proměňuje v živelnější a gestičtější výraz. Díla Aleš Brázdil jsou součástí významných veřejných i soukromých sbírek, mimo jiné Národní galerie Praha či Nadace Jany a Milana Jelínkových. V roce 2019 vyšel v rámci Edice Badokh rozsáhlý autorský katalog mapující jeho dosavadní tvorbu. Brázdila dlouhodobě fascinuje fenomén obrazů „uvězněných v čase“ tzv. digitálních stop a zapomenutých momentů, které přetrvávají v prostředí internetu a sociálních sítí. Tyto anonymní a často přehlížené vizuální situace autor vnímá jako „vizuální vraky“ čekající na své znovuobjevení. Právě z nich se následně rodí nové malířské narativy. Jeho ranější tvorba byla charakteristická temnější monochromní polohou blízkou estetice „painting noir“, založené na jemných přechodech a iluzi rozostřeného obrazu. Postupně však autor přešel k intenzivnější práci s barvou, která do jeho maleb vnáší větší expresi, emocionalitu i fyzickou energii. Precizní iluzivní malba se v jeho současné tvorbě proměňuje v živelnější a gestičtější výraz. Díla Aleš Brázdil jsou součástí významných veřejných i soukromých sbírek, mimo jiné Národní galerie Praha či Nadace Jany a Milana Jelínkových. V roce 2019 vyšel v rámci Edice Badokh rozsáhlý autorský katalog mapující jeho dosavadní tvorbu.
Text: Petr Vaňous